Vodopád.cz

Ve starém Egyptě se rozlišovali tři kategorie představitelů lékařské péče: lékaři, kteří používali přírodní léčebné prostředky, kněží vzývající bohy a kouzelníci - zaříkávači.

Hieroglyfický znak sunu zobrazoval nádobku na mast, přes kterou byl položen nůž, šíp a vypalovací želízko a označoval nejnižší lékařskou hodnost. Nejvyšší lékařská hodnost byla nazývána "hlavní lékař Horního a Dolního Egypta". Praktičtí lékaři byli přísně organizováni, jejich profesní životní dráha byla předem přesně určena, stejně jako tomu bylo u většiny jiných povolání v egyptském království.

U staroegyptských lékařů bylo poměrně časté, že vedle svého lékařského titulu měli i titul kněžský, což přinášelo četné výhody. Lékař tak nabyl v očích prostého lidu velké vážnosti, protože léčení byla služba zasvěcené bohům a byla prováděna v jejich jménu. Kněžské tituly lékařů zněly např. "inspektor kněží ducha ka" nebo "představený kněží ka". Lékařská dráha byla otevřena i ženám, které působily často v roli psychoterapeutů.

Už ve starém Egyptě vládla mezi lékaři specializace. V tomto případě se ovšem nejednalo o specializaci v důsledku rozvoje a rozsahu medicínských znalostí, ale spíše o jakýsi vývojový stupeň, každý lékař léčil jen určitou část těla, jednu nemoc nebo znal jen jeden druh terapie. Zejména specializace v očním lékařství byla hodně rozšířená, protože v této geografické oblasti se oční onemocnění hromadně vyskytují. Oční lékaři byli často kněžími boha Duaua, který byl uctíván jako ochránce oka a pomocník při očních onemocněních. Další zajímavou specializací byl "strážce konečníku", kdy dotyčný lékař byl specialistou pro oba konce trávicí trubice - pro ústní dutinu a konečník. Strážci konečníku byli předchůdci Molierových lékárníku, kteří sestavovali klyzmata, ale také je sami zaváděli.

O výuce lékařů toho není mnoho známo. Pravděpodobně byl mladý adept lékařství v učení u svého otce nebo jiného lékaře, který ho seznámil se základy medicíny. Teoretických vědomostí se dostávalo budoucím lékařům v "domech života", které byly pod přímou ochranou faraónů. Hieroglyfický znak "domu života" byl čtverec s menším čtvercem v levém rohu. Mladí lékaři se zde seznamovali s rozsáhlým lékařským písemnictvím, vyučovalo se zde také magii a výkladu snů. Magická činnost, zaříkadla a amulety doplňovaly empiricko - racionální léčbu - když nepomohlo jedno, pomohlo druhé.

Diagnostika ve starém Egyptě měla vysokou úroveň. Lékař pacienta vyslechl, prohlédl ho, prohmatal, zhodnotil teplotu, charakter kůře a pach nemocného, a pak sestavil podrobnou diagnózu. Častá bystrá pozorování a závěry svědčí o tom, že v Egyptě existoval vyspělý systém zdravotnictví.

Zdroj: Kurt Pollak - Medicína dávných civilizací