Mentální retardace Jde o skupinu poruch, které se projevují defektem intelektového vybavení a fungování. Porucha vede k opožďování duševního vývoje, většinou od časného dětství, může být však po delší dobu skrytá v důsledku relativně dobré schopnosti adaptace. Odhaduje se, že mentální retardací trpí asi 1% populace. Je přibližně 1,5x častější u mužů. Podle závažnosti se rozeznává: lehká mentální retardace, středně těžká mentální retardace, těžká mentální retardace a hluboká mentální retardace. Lehká mentální retardace Testově měřená intelektová kapacita je u ní snížena o 1/3=1/2 (IQ=50-69 bodů). Porucha znamená omezenou vzdělavatelnost a obvykle je doporučena zvláštní škola. Je zachována schopnost méně kvalifikované a samostatné práce. Středně těžká mentální retardace (imbecilita) Snížení intelektové výkonnosti je výrazné, hladina IQ leží mezi 35-50 body. Vzdělavatelnost je velmi omezená, není schopnost složitější komunikace, sebeobsluhy a jednání, včetně pracovního, hlavně v cizím prostředí. Postižení vyžadují přiměřený dohled a podporu. Těžká mentální retardace (idiocie) Je při ní k dispozici přibližně jen třetina normálního rozsahu inteligenčního vybavení (IQ=25-40 bodů). Hluboká mentální retardace Intelektová hladina zde nepřekračuje 20-25 bodů. Nedostatky intelektu jsou zde tak velké, že neumožňují život mimo kontrolované prostředí a více či méně trvalou asistenci i při jednoduchých úkonech. Časté jsou poruchy motoriky. Zdroj: J. Raboch - Psychiatrie - Doporučené postupy psychiatrické péče Zpět Copyright (c) 2000, MUDr. Ilona Divácká, MBA

kliknutím obrázek zvětšíte