Vodopád.cz

1/ Rozvoj moderních lékařských technologií, vývoj stále dražších diagnostických a léčebných zařízení a prostředků.
2/ Rozvoj farmaceutického průmyslu, který nabízí stále bohatší nabídku léků na stále širší spektrum obtíží.

3/ Zavedení pojištění ve většině zemí Evropy a růst rozsahu poskytovaných dávek. Veřejné zdravotnictví a "bezplatná" lékařská péče mají za následek:

nadužívání zdravotní péče

neekonomické zacházení s finančními prostředky

nekontrolované plýtvání prostředky z anonymně spravovaných zdrojů.

4/ Centralizace péče do nemocnic, jako nejlépe vybavených, ale nejdražších zařízení pro léčbu nemocí.

5/ Tzv. medicinalizace života - expanze medicíny do mnoha oblastí sociálního života a řešení problémů, které svou povahou medicínské nejsou. V 60. letech tohoto století převládla představa, že je medicína schopna zasahovat i do problémů, které společnost tradičně řešila bez její účasti jako například:

Otázka reprodukce života - medicína reguluje početí (antikoncepce, léčba neplodnosti), rovněž těhotenství bývá vnímáno spíše jako medicínský problém, než jako přirozený stav.

Péče o staré lidi, handicapované a umírající lidi - medicína zde často supluje péči sociální. Nemocniční péče často nahrazuje přirozenou, neinstitucionální péči o nesoběstačného člověka. Jestliže jsou potíže starého člověka definovány jako medicínské, je to často pro rodinu přijatelnější, než umístění v domově důchodců, které jasně signalizuje, co starému člověku chybí.

Sport - špičkový sport se bez medicíny neobejde, v mnohém je na ní závislý v negativním slova smyslu (doping).

Problematika alkoholismu, drogové závislosti, sebevražednosti, sexuálních poruch - je chápána jako problematika nemoci, i když kořeny tkví často mimo ni. Medicína má tendenci přisuzovat i odchylkám chování od respektované normy diagnostický štítek a považovat tuto odchylku za nemoc.

6/ Růst počtu lékařů na 1000 obyvatel.

7/ Demografické změny ve skladbě populaci (růst podílu starších lidí, nižší porodnost).

Ukazatele zdravotního stavu populace zůstávají od určitého stupně neměnné, bez ohledu na to, že se zvyšují částky, jimiž je zdravotnická péče financována. Srovnávací studie navíc zpochybnily optimismus v hodnocení nemocniční léčby a ukázaly, že kombinovaná nebo mimonemocniční péče může být stejné účinná.

V souhrnu lze tedy říci, že zvýšená nabídka zdravotní péče produkuje zvýšenou poptávku po ní, což se ukazuje jako negativní, jak z hlediska jedince, tak z hlediska společenských nákladů, vynaložených na sféru zdravotnictví.

Zdroj: Eva Křížová - Úvod k sociologii medicíny a zdravotnictví